Stalo se vám někdy, že jste celý den vedli v hlavě rozhovor s někým, kdo tam ani nebyl?
Možná jste si znovu a znovu přehrávali nepříjemnou situaci. Možná jste kritizovali sebe, partnera, kolegu nebo šéfa. Nebo jste přemýšleli nad tím, co jste měli říct jinak.
A přestože jste chtěli přestat, nešlo to.
Naše mysl totiž velkou část dne funguje automaticky. Neustále produkuje myšlenky, komentáře, hodnocení a scénáře. Často si ani neuvědomujeme, jak silně ovlivňují naše emoce, rozhodnutí a celkovou spokojenost.
Když nás řídí vnitřní kritik
Vzpomínám si na klienta Jakuba.
Během několika let vystřídal řadu zaměstnání. V každé práci se po čase objevil stejný problém. Nedokázal vyjít s kolegy ani s nadřízenými.
Když nastoupil do nové firmy, byl nadšený. Po několika měsících však začal vidět stále více nedostatků. Vadilo mu, jak lidé komunikují, jak pracují nebo jak vedou porady.
Čím více o tom přemýšlel, tím více ho jeho vlastní myšlenky frustrovaly.
Nakonec odešel.
A celý příběh se opakoval znovu.
Na první pohled se zdálo, že problém je v zaměstnáních nebo v lidech kolem něj.
Ve skutečnosti ho řídil jeho vnitřní kritik.
Ten neustále porovnával realitu s ideálem, který měl Jakub ve své hlavě. Všechno muselo být správně, efektivně a podle určitých pravidel. A protože skutečný svět takový není, mysl mu neustále servírovala důkazy o tom, proč něco není dost dobré.
Největší problém nebyli kolegové.
Byly to myšlenky, kterým bezvýhradně věřil.
Jak vzniká náš vnitřní autopilot
Každý z nás si během života vytváří určité postoje a přesvědčení.
Některá vznikla v dětství. Jiná ve škole, ve vztazích nebo v práci.
Postupně se na ně nabalují zkušenosti, emoce a další myšlenky. A čím častěji určitý způsob myšlení opakujeme, tím automaticky se stává.
Vytváříme si vlastní mentální programy.
Pokud například věříme, že musíme být dokonalí, naše mysl bude neustále hledat chyby.
Pokud věříme, že nás lidé často zklamou, bude vyhledávat důkazy právě pro toto přesvědčení.
Ne proto, že by to byla objektivní pravda.
Ale proto, že tak funguje náš naučený autopilot.
Dobrá zpráva? Nejsme své myšlenky
To, že se v hlavě objeví nějaká myšlenka, ještě neznamená, že je pravdivá.
Stejně tak neznamená, že podle ní musíme jednat.
Tato myšlenka bývá pro mnoho lidí obrovskou úlevou.
Nemusíme bojovat se svou myslí.
Nemusíme se snažit myslet pouze pozitivně.
Nemusíme každou myšlenku analyzovat.
Stačí si začít uvědomovat, že jsme tím, kdo myšlenky pozoruje, ne tím, kdo jimi je.
Proč nefunguje potlačování myšlenek
Možná jste už někdy zkusili na něco nemyslet.
Fungovalo to?
Pravděpodobně ne.
Představte si, že vám řeknu:
„Nepředstavujte si růžového slona.“
Co se stalo?
Přesně.
Mysl funguje právě takto. Čím více se snažíme některé myšlenky vytlačit, tím více prostoru jim často dáváme.
Proto není cílem myšlenky zastavit.
Cílem je změnit vztah, který k nim máme.
Jednoduché cvičení pro větší odstup
Zkuste si na monitor, ledničku nebo pracovní stůl nalepit otázku:
„Jakou myšlenku právě teď považuji za pravdu?“
Kdykoliv si jí všimnete, na chvíli se zastavte.
A místo:
Karel vůbec neumí mluvit.
si zkuste říct:
Mám právě myšlenku, že Karel neumí mluvit.
Možná to zní jako drobnost.
Ve skutečnosti tím vytváříte prostor mezi sebou a svou myslí.
Už nejste uvnitř myšlenky.
Začínáte ji pozorovat.
A právě v tomto prostoru vzniká větší svoboda, klid a možnost volby.
Posun v myšlení
Nemusíte změnit všechny své myšlenky.
Nemusíte být stále pozitivní.
Nemusíte mít mysl pod absolutní kontrolou.
Stačí si začít uvědomovat, že každá myšlenka je pouze myšlenka.
A někdy právě tento jednoduchý posun změní víc než roky boje se sebou samými.
